Let pro něho skončil právě včas, těsně před tím, než mu ruce vypověděly službu. Pustil se Doriho kotníků, zalapal po vzduchu a dopadl na drsnou plošinu vedle orlího hnízda. Zůstal tam beze slova ležet a v myšlenkách se mu mísilo překvapení, že byl zachráněn před ohněm, se strachem, aby se neskutálel z té úzké výšiny do hlubokých stínů kolem. V hlavě se mu to tentokrát skutečně divně pletlo po těch děsivých dobrodružstvích posledních tří dní, kdy vůbec nic nejedl, a náhle si uvědomil, že říká nahlas: „Teď aspoň vím, jak se cítí kousek špeku, když ho najednou vytáhne vidlička z pánve a položí ho zpátky na polici!“ „To sotva,“ slyšel odpověď Doriho, „protože ten špek ví, že dřív či později skončí zase na pánvi, kdežto nám se to doufejme nestane. A pak - orli nejsou idličky!“ „To ne! Vůbec nejsou židličky - totiž vidličky,“ zabreptal Bilbo, posadil se a ustrašeně se podíval po orlovi, který seděl hned vedle. Napadlo ho, kolik jiných nesmyslů asi nablábolil, a jestli to orel nebude pokládat za hrubost. Nikdy byste neměli být hrubí k orlům, když jste jenom tak velcí jako hobit a když se octnete v noci v orlím hnízdě! Orel si jenom brousil zobák o kámen, natřásal si peří a vůbec si toho nevšímal.
Zanedlouho přiletěl jiný orel. „Pán orlů si přeje, abys mu zajatce přinesl na Velkou římsu!“ křikl a hned byl zase pryč. První orel uchopil Doriho do drápů a odletěl s ním do noci, takže Bilbo zůstal docela sám. Byl ještě aspoň natolik při smyslech, aby zauvažoval, co vlastně posel myslel těmi „zajatci“, a aby si začal představovat, jak ho roztrhají jako králíka k večeři, až na něj přijde řada.
Orel se vrátil, popadl ho do spárů za záda kabátu a vznesl se. Tentokrát letěli jenom kousek cesty. Za chviličku se Bilbo, celý roztřesený strachy, octl na široké skalní římse, vyčnívající z úbočí hory. Shora tam nevedla žádná jiná cesta než na orlích křídlech, a žádná cesta dolů, leda skokem do propasti. Našel tam všechny ostatní, usazené zády ke skalní stěně. Byl tam i Pán orlů a mluvil s Gandalfem. Vypadalo to, že Bilbo přece jen nebude sněden. Čaroděj s vládcem orlů se zřejmě tak trochu znali, ba dokonce přátelsky znali. Po pravdě řečeno, Gandalf, který býval v horách často, prokázal kdysi orlům službu a vyléčil jejich vládce ze zranění šípem.
Bez recenzie
Pridať recenziu
Na pridane recenzie je potrebné sa prihlásiť